Učebna: 201
Budova: Na Vozovce 32, Olomouc
Vyučovaná studijní zaměření: hra na cimbál
E-mail: pouzalova@zusik.cz
Mé jméno je Miloslava Pouzalová a jsem již v kategorii těch, kteří, velmi kulantně řečeno, poměrně dost pamatují. Má to ale jednu nespornou výhodu, dost často a ráda vzpomínám na zážitky s lidmi, kteří ovlivnili můj život a kterých si nesmírně vážním. Jedním z nich byla moje první učitelka hudby – paní ředitelka Eliška Janečková. Ujala se mne poté, co jsem měla za sebou několik soutěží ve zpěvu, bez jakéhokoliv vedení, přesto úspěšně. Paní ředitelka byla dáma s velkým D, v nejlepším smyslu toho slova. Noblesní, přívětivá, empatická a fundovaná. Byla ve věku 70+ a já jsem k ní chodila soukromě a velice ráda. Spolu jsme s chutí muzicírovaly v oboru zpěv a klavír. Ani mne, ani ji vůbec nenapadlo, že se rozhodnu hudbu studovat a věnovat se jí profesionálně. Ale stalo se. Díky této dámě, která ve mě probudila nadšení a lásku k hudbě, i k lidem jako takovým. A po svých zkušenostech už vím, že učitel má velkou moc. Buď může svěřené děti nadchnout, nebo bohužel i znechutit. Když se mu podaří to první, dá těm svěřeným malým bytostem přímo do ruky velký dar. A to je hudba. A jakým fenoménem hudba je, to snad nemusím ani rozvádět. Kdo zkusil, ví.
Větší bohatství a přátelství těžko kdy získá. A to už na celý život.
Na konzervatoři jsem studovala obory cimbál a akordeon. Oba tyto nástroje mají jednu zajímavou vlastnost. Sdružují lidi. Každý si rád zazpívá u cimbálu nebo s harmonikou. Proto také vedu své žáky tak, aby si kdykoli v budoucnu na ten cimbál zahráli, sólově nebo v souboru, aby měli odvahu i k improvizaci v lidových písních.
Samozřejmě, cimbál, to není jen lidová muzika. Je to nástroj s širokými možnostmi, co se týká žánru a stylových období. A zaznamenává čím dál větší oblibu. Kdo se s ním jednou skamarádí, už ho neopustí.
Nu a já se ptám první učitelky hudby: „Paní ředitelko, nezklamala jsem Vás?“
